Dějiny Československa

Z Multimediaexpo.cz

Československo vzniklo 28. října 1918 rozpadem Rakousko-Uherska jako jeden z výsledků první světové války. Zaniklo 31. prosince 1992 rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky na dva nezávislé národní státy, Českou republiku a Slovenskou republiku.

Obsah

Historické pozadí

Přestože Češi a Slováci hovoří příbuznými jazyky, měli odlišnou kulturu a historickou zkušenost. Předkové Čechů a Slováků byli sjednoceni po období trvání Sámovy říše v sedmém století, později byli v období let 833 až 907 součástí Velkomoravské říše.

České knížectví se od Velké Moravy odtrhlo v roce 895. Ve druhé polovině 1. tisíciletí České knížetsví obsadilo a ovládalo západní území Slovenska po dobu třiceti let. Maďaři v prvním století prvního tisíciletí získali celé Slovensko.

Kontakty mezi Čechy a Slováky se objevují v pozdním 14. století, když Slováci začali studovat na Pražské univerzitě, v 15. století na Slovensko vpadla husitská vojska a 17. století na Slovensko prchali čeští protestanti. Mezi 15. a 18. stoletím učení Slováci používali spisovnou češtinu, slovenštinu a latinu. České země a Slovensko byli v letech 1436–1439, 1453–1457 a 1490–1918 sjednoceny v jednom státě, v Habsburské monarchii.

První světová válka

Soubor:Rekvírování zvonů 1.jpg
Rekvírování zvonů za první světové války
Podrobnější informace naleznete na stránce: České země za první světové války

Po vypuknutí války Češi a Slováci nestáli o to válčit na straně Německa a Rakousko-Uherska proti slovanským národům, Srbům a Rusům. Mnoho Čechů a Slováků, jež padlo do zajetí, přešlo na stranu států Dohody a vytvořilo československé legie. Tomáš Garrigue Masaryk odešel na západ, kde popagoval myšlenku rozbití Rakousko-Uherska a vytvoření samostatného československého státu.

V roce 1916 Tomáš Garrigue Masaryk společně s Edvardem Benešem a Milanem Štefánikem vytvořili československou národní radu. Masaryk ve Spojených státech, Štefánik ve Francii a Beneš v Británii usilovně pracovali na přesvěčení Dohody o nutnosti rozbít Rakousko-Uhersko a vytvořit samostatný československý stát.

Poté, co selhala tajná jednání mezi Dohodou a císařem Karlem I., Spojenci uznali Československou národní radu za nejvyšší orgán československého národa a jeho budoucí vládu.

Na začátku října 1918 nabídlo Německo a Rakousko-Uhersko mírová jednání. 18. října ve Spojených státech Masaryk učinil deklaraci nezávislosti československého národa. Masaryk trval na tom, že nový československý stát bude zahrnovat země Koruny české včetně území obývaném německou menšinou. 21. října němečtí a rakouští poslanci vyhlásili německo-rakouský stát. Po abdikaci Karla I. 11. listopadu, československé vojsko obsadilo Sudety.

Maďarsko se 1. listopadu 1918 odtrhlo od Rakousko-Uherska. Nová maďarská vláda se snažila udržet Slovensko. S pomocí Spojenců však československá vojska vytlačila maďarská vojska ze Slovenska.

Vznik Československa

Praha, 28. října 1918
Podrobnější informace naleznete na stránce: Vznik Československa

Vznik Československa byl výsledkem dlouhého boje Čechů a Slováků proti Habsburské vládě a maďarizaci. Samostatnost Československa byla oficiálně vyhlášena v Praze 28. října 1918.

27. října Rakousko-Uherská vláda přistoupila na Wilsonových 14 bodů Andrássyho notou. Národní výbor československý 28. října převzal kontrolu státní správy v Praze a vydal zákon o zřízení samostatného státu československého. Souběžně v Ženevě vyjednávala delegace Národního výboru s Československou národní radou o podobě nového státu a vydala prohlášení o vzniku samostatného československého státu.

Slováci se připojili k samostatnému československému státu 30. října v Martině Martinskou deklarací. Národní výbor vydal 13. listopadu Prozatímní ústavu. a Revoluční národní shromáždění slavnostně zvolilo Tomáše Garrigue Masaryka prvním prezidentem Československé republiky.

Sant Germainskou mírovou smlouvou, jež byla podepsaná v září 1919, byl formálně uznán vznik svrchované Československé republiky. Podkarpatská Rus byla připojena k Československu Trianonskou mírovou smlouvou.

První republika

Podrobnější informace naleznete na stránce: První republika
Zamalovávání symbolů monarchie na poštovní schránce v Kolíně dne 28. října 1918.

Československo bylo parlamentní demokratickou republikou. První republika byla státem založeným na ideji čechoslovenského národa. Český jazyk a slovenský jazyk byli státními jazyky. Prvním československým prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, kterého v roce 1935 vystřídal Edvard Beneš.

Na pařížské mírové konferenci byla uzavřena většinu územních sporů. Československou delegaci vedli Karel Kramář a ministr zahraničí Edvard Beneš. Konference schválila vznik Československé republiky, rozprostírající se na území historických zemí Koruny české (Čech, Moravy a Slezska) a části Horních Uher (Slovensko a Podkarpatská Rus).

Soubor:Masaryk - detail.png
Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident Československa

Po vzniku Československa bylo snahou zakladatelů Československa - reprezentovaných např. Masarykem, E. Benešem, M. R. Štefánikem a dalšími - vytvořit jednotný, centralistický „národní stát“ založený na ideji čechoslovakismu, příkladem a garantem se stala Francie.

Na jeho území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky a dalšími nářečími ukrajinštiny. Mezi další jazyky patřily jidiš, rómština, rumunština a jejich nářečí. Tehdy navrhované federativní uspořádání s ochranou a integrací menšin, podle příkladu Švýcarské konfederace, bylo zakladateli Československa odmítnuto. Za státní jazyk byl prohlášen jazyk československý.

Mnichovská krize

Podrobnější informace naleznete na stránce: Mnichovská dohoda

Adolf Hitler se v roce 1933 dostal v Německu k moci a prakticky ihned spřádá plány dobytí Evropy a obsazení Československa bylo mezi nimi. Československá republika čelila ve třicátých letech velkému mezinárodnímu tlaku ze strany Německa a v menší míře  i Maďarska. Hlavním důvodem byly národnostní spory a především otázka Sudet. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk 14. prosince 1935 ze zdravotních důvodů abdikoval. Druhým prezidentem republiky byl 18. prosince Národním shromážděním zvolen Edvard Beneš.

Odhodlání československých vojáků bránit se

Československá vláda si byla vědoma nebezpečí a hledala východisko pomocí zahraniční politiky. V červnu 1934 proto navázala diplomatické styky se Sovětským svazem, které nakonec vyústily v květnu 1935 podepsáním spojenecké smlouvy, ve které se Sovětský svaz zavázal pomoci v případě pomoci Francie. Československá republika v téže době začala stavět i mohutná pohraniční opevnění, která však nikdy nebyla kompletně dostavěna po celé délce hranice s Německem.

Nástup Adolfa Hitlera k moci vedl ke vzniku Sudetoněmecké strany, která vyvolávala v českém pohraničí protičeské nálady a kladla československým orgánům požadavky podle Hitlerova zadání. Od roku 1937 se situace začala dramaticky zhoršovat. Sudetoněmecká strana požadovala svého zástupce, Konráda Henleina ve vládě, což bylo pro československou vládu nepřijatelné. Na začátku roku 1938, již po anšlusu Rakouska své nároky ještě zvýšila.

Vzhledem k neuspokojivým vztahům Čechů a sudetských Němců přijala československá vláda 18. února 1937 Program národnostní politiky, kterým vyšla vstříc požadavkům sudetských Němců. S tímto dokumentem souhlasily všechny německé politické strany, avšak Sudetoněmecká strana ho ihned zpochybnila a zavrhla. 20. února 1938 Hitler prohlásil, že mezi zájem Německa patří ochrana Němců v Rakousku a Československu.

V březnu následoval anšlus Rakouska a Československo se dostalo ještě do většího ohrožení. 28. března 1938 navštívil Konrád Henlein Adolfa Hitlera v Berlíně, přičemž Hitler Henleinovi deklaroval, že SdP musí předkládat takové požadavky, které budou pro československou vládu nepřijatelné. 21. dubna Hitler a německé vojenské velení rozpracovali podrobnější zásady plánu na útok proti Československu pod krycím názvem „Fall Grün“ .

Celý spor vyvrcholil na konci září 1938, kdy se v německém Mnichově sešli zástupci čtyř evropských velmocí, Velké Británie, Francie, Itálie a Německa, aby se zde vyřešili otázku Sudet. Na konferenci v Mnichově byla čtyřmi velmocemi přijata Mnichovská dohoda, důsledkem které muselo Československo odstoupit Sudety Německu. Následně důsledkem První vídeňské arbitráže Československo odstoupilo další území Polsku a Maďarsku.

Sudetští Němci ničí československé pohraniční sloupy

22. září se uskutečnila generální stávka, jejímž výsledkem byl pád Hodžovy vlády a nastolení úřednické vlády vedené generálem Janem Syrovým. Ve dnech 22. a 23. září probíhala jednání mezi Hitlerem a Chamberlainem. 23. září vyhlásila československá vláda všeobecnou mobilizaci a o dva dny později odmítla Hitlerovy požadavky. 26. září vyslal Chamberlain svého vyjednavače H. Wilsona k jednání s Hitlerem do Berlína. 28. září Neville Chamberlain upozornil v dopise Hitlera, že „vše podstatné může dostat bez války a bez odkladu“. Zároveň požádal Mussoliniho o prostřednictví v mezinárodním jednání o německých požadavcích. Na Mussoliniho výzvu dal Adolf Hitler souhlas ke schůzce představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie, která se uskutečnila o den později. Dne 30. září československá vláda mnichovskou dohodu přijala.

Druhá republika

Soubor:Češi vyhnaní z pohraničí hledají nový domov.jpg
Uprchlíci z českého pohraničí
Podrobnější informace naleznete na stránce: Druhá republika

Ústup československé politické reprezentace před „Mnichovskou dohodou“, diktátu podepsaného 29. září 1938, znamenal konec předválečné první republiky.

Sudety byly o den později, 30. září 1938, postoupeny Německu a na Těšínsku částečně Polsku. Podobně byla Maďarsku na jeho severních hranicích postoupena slovenská území.

Druhá světová válka

Heydrichovo auto po atentátu
Podrobnější informace naleznete na stránce: Protektorát Čechy a Morava

K zániku druhé republiky, Česko-Slovenska došlo 14. března 1939, kdy Sněm slovenské krajiny vyhlásil na nátlak Adolfa Hitlera samostatný slovenský stát. Německo následně obsadilo svými vojsky zbylé území Československa. Adolf Hitler v Praze 15. března 1939 vyhlásil zřízení Protektorátu Čechy a Morava.

Na okupovaném území vzniklo odbojové hnutí, jež usilovalo o obnovení Československa. 1. září 1939 Německo napadlo Polsko, čímž vypukla druhá světová válka.

Edvard Beneš a ostatní v Londýně zorganizoval československou exilovou vládu a vyjednával její o mezinárodní uznání a o anulování Mnichovské dohody a jejích důsledků. 18. července 1940 uznalo Spojené království československou exilovou vládu a v prosinci 1941 Sovětský svaz a Spojené státy americké uznaly československou exilovou vládu. Československá zahraniční vojska bojovala na straně Spojenců.

Atentát na zastupujícího říšského Reinharda Heydricha roku 1942 parašutickým týmem vedeným Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem způsobil represi a zničení Lidic.

Třetí republika

Podrobnější informace naleznete na stránce: Československá třetí republika

Třetí republika vznikla v dubnu 1945. Vláda byla ustavena v Košicích 4. dubna a v květnu se přesunula do Prahy. Po kapitulaci Německa bylo kolem 2,9 milionu vyhnáno z Československa[1] se souhlasem Spojenců. Československo patřilo do sovětské sféryy vlivu.

Samostatnost poválečné Československé republiky byla oslabena. Již tehdy se v československé politice začala prosazovat závislost na Sovětském svazu, připravovaná Komunistickou stranou Československa  za války v Moskvě. Jak Beneš, tak i někteří další členové jeho exilové vlády v Londýně tyto přípravy nakonec přinejmenším pasivně tolerovali. Jan Masaryk, exilový a poválečný ministr zahraničí, svůj nesouhlas s politickou situací v březnu 1948, nakonec zaplatil životem (existuje však i verze o jeho sebevraždě).

Komunismus v Československu

Podrobnější informace naleznete na stránce: Komunistický režim v Československu

Komunistický převrat

Komunistický únorový převrat, dovršený 25. února 1948, vedl k převzetí veškeré moci KSČ a k vzniku totalitního režimu.

Komunismus

Po roce 1948 odešla druhá vlna emigrace. Režim konsolidoval svou moc vykonstruovanými procesy, popravami, vězněním a vládou strachu. Krátké období tání v Sovětském svazu v polovině šedesátých let vedlo i k uvolnění v tehdejší Československé socialistické republice a v roce 1968 k Pražskému jaru. Naděje na „socialismus s lidskou tváří“ byly rázně ukončeny vpádem vojsk států Varšavské smlouvy, oficiálně nazvaným „bratrská pomoc“. Tehdejší českoslovenští politici (Alexander Dubček a další) neviděli jinou možnost než opět, jako před třiceti lety, nátlaku ustoupit.

1. ledna 1969 se Československo stalo federací dvou svrchovaných států, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Od roku 1968 odešla třetí vlna emigrace.

Pád komunismu

Podrobnější informace naleznete na stránce: Sametová revoluce

Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let se v listopadu 1989 i socialistické Československo otevřelo okolnímu světu a vydalo se na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství.

Zánik Československa

Podrobnější informace naleznete na stránce: Zánik Československa

Československo zaniklo 1. ledna 1993 rozdělením na dva nezávislé státy, Českou republiku a Slovenskou republiku.

Související články

Literatura



Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/D%C4%9Bjiny_%C4%8Ceskoslovenska“