Attnang-Puchheim

Z Multimediaexpo.cz


Attnang-Puchheim je město v okrese Vöcklabruck v Horním Rakousku na křižovatce železniční tratě Vídeň - Solnohrad (Salzburg) s dráhou Solné komory v Hausruckviertelu s 9266 obyvateli. Příslušný soudní okresem Vöcklbruck. V blízkosti Attnang-Puchheimu je soutok Aurachu do Ageru

Obsah

Geografie

Attnang-Puchheim leží ve výšce 416 m v Hausruckviertelu. Od severu na jih měří 4,8 km a od západu na východ 4,1 km. Jeho celková rozloha je 12,4 km2, 38,7 % oblasti je zalesněno. Příslušející obce: Aham, Aichet, Attnang, Hohenbaumgarten, Landersham, Nieserstraß, Oberstraß, Puchheim, Sonnleithen, Steinhübl.

Historie

Osady Attnang a Puchheim vznikly mezi 8. a počátkem 11. století osídlováním bavorskými přistěhovalci. Jako první vznikl Puchheim, poprvé znám 1135 a Attnang jako Otenang, přibližně o sto let později roku 1242 je uveden v dokumentech. Teprve roku 1912 byl se vzrůstajícím významem místa použitý název Puchheim jako nová část obce Attnang a změněn název na Attnang-Puchheim. V několika písemnostech je rok 1050 uváděno datum stavby pevnosti v lesíku u bukového pahorku, ale nemůže být listinně doložené. V roce 1585 pevnost úplně vyhořela. V následujících letech postaven zámek značnou měrou odpovídající dnešnímu. Historie Attnangu a Pouchheimu byla až do roku 1870 do značné míry ovlivňována jejími držiteli. Dnes je zámek s jeho pěkným arkádovým nádvořím ve vlastnictví kláštera redemptoristů. Ty v roce 1851 sem zavolal arcivévoda Maxmilián Josef von Österreich-Este (1832-1867), tehdejší zámecký pán. Obec v podzámčí patří pod diecézi Linec (Linz).

Železnice a bombardování

Výstavbou dráhy v Solné komoře, uvedené do provozu v roce 1877, se z místa stal důležitý železniční uzel, protože v Atnang-Puchheimu bylo konečné překladiště uhlí v Rakousku. Ke konci druhé světové války, přesně 21. dubna 1945 byl Attnang-Puchheim mohutným americkým bombardováním značně poškozen, protože se spojenci obávali možnosti zásobování nacistů v alpských pevností. Minimálně 700 lidí zemřelo při bombardování, mezi nimi mnoho uprchlíků z východu (Slezska), kteří se zdržovali na nádraží. Nádraží také sloužilo jako překladiště pro tajnou raketovou základnu v Zipfu.

Návštěva Zity

Poslední rakouská císařovna, Zita von Bourbon-Parma (1892-1989) navštívila v roce 1982 z exilu Rakousko, když spolkový kancléř Bruno Kreisky (1911-1990) jí to umožnil pod podmínkou, že přijíždí aniž by se zřekla trůnu. Navštívila v Puchheimu hrob své matky, Marie Antonie von Bourbon-Parma (1895-1937) ke vzpomínce. Mimo to navštívila zbožná 90 letá další místa: Innsbruck, Mariazell a Vídeň.

Pováleční obnova

Po skončení války byl Attnang-Puchheim obnoven v město s průmyslem a řemesly, jakož i velké nádraží s lokomotivami na přepřahání, protože elektrifikace zde končila. V roce 1955 skončila velká poválečná obnova a město se změnilo opět v tržiště. V březnu 1990 následovalo povýšení na město.

Památky

Poutní bazilika

Za rektora P. Matthiase Papriana byl v letech 1886 až 1890 postaven velký poutní kostel Marie Puchheim, který v roce 1951 papež Pius XII. (1876-1958) povýšil na baziliku. Jsou zde od roku 1891 Breinbauerovy varhany. S 1647 píšťalami a 24 registry je nástroj střední, jaké se v 19. století v romantismu skvěle stavěly. Stavitel varhan Kuhn z Männedorfu v roce 2006 varhany renovoval. Vzácný nástroj je využíván i při koncertech.

Kostel sv. Martina

Poprvé je písemně zmíněn v roce 1367. Byl však pravděpodobně postavený mezi 9. a 11. stoletím a obyvateli je dnes využíván pro pohřby a svatby.

Zámek Puchheim

Po požáru v roce 1585 zcela zničený, po rekonstrukci dostal zámek dnešní podobu. Dnes slouží jako galerie současného umění a výstavu uměleckých sbírek.

Kaple sv. Jiří

V zámecké kapli, zasvěcené svatému Jiří, byl v roce 1936 pochován poslední následník španělského trůnu první karlovské dynastie, Alfons Karlos (I.) z Bourbon-Österreich-Este (1849-1936) a jeho manželka Marie Neves Portugalská, jakož i vévodkyně Marie Antonie z Bourbon-Parma (1892-1959), a princ René z Bourbon-Parma (1894-1962).

Doprava

Přes Attnang-Puchheim vede dvoukolejná železniční trať z Vídně do Solnohradu (Salzburg), čímž město získává regionální význam. Nádraží dále nabízí připojení na dráhu Solné komory přes okres Gmund až do Štýrska do Stainach-Irdning a na železniční trať do Scharding přes močálovitý kraj Innu. Jednokolejná trať do Stainach-Irdning je elektrifikovaná, ale jednokolejka do Schardingu nikoliv. Podle jízdního řádu 2007 je již z Lince až po Stainach-Irning a zpět vedena kvůli redukci přestupu v Attnangu. Přestože dráha Solné komory v obci Timelkam od západu odbočuje, jsou všechny vlaky do Schörfling u Altersee vedeny přes Attnang-Puchheim. Přes mnohé možnosti spojení je Attnang-Puchheim důležitým železničním uzlem, kde také zastavují vlaky Inter-City. V současné době je plánována renovace nádraží.

Externí odkazy

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Attnang-Puchheim“