Řád svatého Benedikta

Z Multimediaexpo.cz

Svatý Benedikt z Nursie – freska Fra Angelica v chrámu sv. Marka, Florencie.

Řád svatého Benedikta (lat. Ordo Sancti Benedicti, OSB) je nejstarší mnišský řád. Byl založen svatým Benediktem z Nursie na počátku 6. století. Slovo mnich pochází z řeckého „monos“, což znamená sám, resp. osamocený. Význam tohoto označení byl v tom, že mnich žil osamoceně zejména od světského života a požitků. Takto žili četní poustevníci již v prvních stoletích našeho letopočtu zejména v Egyptě a v oblasti Středomoří. Svatý Benedikt z Nursie (Benedictus Nursias), který žil na přelomu 5. a 6. století, vyšel z jejich názorů a víry, ale nesdílel jejich názor na osamocenost, která nepřináší křesťanské komunitě užitek. Shromáždil podobně smýšlející mnichy, založil de facto první klášter v Monte Cassinu a sepsal první pravidla klášterního života Regula Benedicti – Řehole Benediktova. Odtud je také český název pro mnichy podléhající pravidlům klášterního života – řeholníci (řeholnice) jsou vlastně ti, kdo dodržují určitou řeholi (z lat. regula pravidlo).[1] Řehole obsahuje v 73 článcích jednak teoretický a duchovní základ mnišství a jednak návod, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství. Mottem řádu se stalo heslo „Ora et labora“- česky „Modli se a pracuj“. Při vstupu do kláštera musí uchazeč projít kandidaturou a noviciátem trvající každý přibližně rok. Po skončení noviciátu po dobu tří let skládá tzv. sliby jednoduché (nebo též časné). A teprve pak je připuštěn k tzv. slibům věčným (nebo též slavným) s celoživotní platností a stane se plnoprávným členem Řádu. Řehole sv. Benedikta se postupně rozšířila po celé Evropě. V 10. století se dostala také do Čech a v 11. století na Moravu. Její text podstatně ovlivnil historii, kulturu a spiritualitu křesťanského Západu. Papež Řehoř Veliký dal podnět k jejímu rozšíření na Britské ostrovy. Za císaře Karla Velikého byla přijata jako vzorová klášterní ústava v celé Římské říši. V roce 1336 vydal papež Benedikt XII. bulu nazývanou benediktinská, v níž zdůrazňuje řadu pravidel pro život v jednotlivých opatstvích, pojednává o řádovém rouchu, o studiu a postu. Dnes žijí benediktini a benediktinky po celém světě. Každý klášter je samostatný a tvoří ho společenství bratří v čele s opatem. Kláštery se z praktických důvodů sdružují v kongregace. Benediktinské kláštery v Českých zemích a chorvatský klášter v Ćokovaci jsou takto spojeny do Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha, která vznikla v roce 1945. Souhrnem jednotlivých benediktinských kongregací je benediktinská konfederace v čele s opatem-primasem sídlícím v Římě.

Související články

Reference

  1. Václav Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha : NLN 1997, s. 529

Externí odkazy